Když byli Židé vyhnáni ze Španělska, rozutekli se všemi možnými směry a zakotvili také na území dnešního Bulharska, kde někteří z nich zapustili kořeny. Nejinak tomu bylo v případě předků dědečka Ožungra, který v sousedské sounáležitosti s dalšími Židy, ale i Armény, Bulhary a Turky prožil na plovdivském předměstí celý svůj rozporuplný, leč svým způsobem šťastný život. A zplodil potomky, kteří mohou vyprávět, vzpomínat a hodnotit. Mohou se zamyslet nad neuvěřitelnou náboženskou i lidskou tolerancí, která tehdy panovala. Aniž by Wagenstein opakoval banální a všeobecně známou skutečnost, že strom vyrůstá z kořenů a je na nich v největší míře závislý, působivě a s grácií skutečného vypravěče konstatuje, že z některých kořenů vyrůstá strom vhodný leda na klacky, ale jsou i takové, z nichž vznikají housle – což v určitém smyslu platí i pro lidi...